TRANSFER ROUBENÉ STODOLY – OJEDINĚLÝ PŘÍKLAD ZÁCHRANY OBJEKTU LIDOVÉ ARCHITEKTURY V ORLICKÝCH HORÁCH
Miroslav UŠKRT
Pozorný turista či obdivovatel lidové architektury Orlických hor, si možná povšiml, že v údolí pod kostelem sv. Kateřiny v Kačerově stojí „nová“ stavba. Ano, uvozovky jsou skutečně na místě, jelikož uvedený objekt roubené stodoly skutečně nový není a byl na toto stanoviště pouze nově vyzdvižen v roce 2022. Vydejme se po stopách historie této unikátní, byť zdánlivě nevýrazné stavby.
Výřez z mapy stabilního katastru z r. 1840. Stav v Kvasinách. Šipkou označen transfer (77/2) a mateřská usedlost čp. 92 (77/1). Domek čp. 132 v této době ještě nestál
O existenci roubené stodoly, která stála do roku 2017 v Kvasinách u čp. 132 jsme věděli již od devadesátých let 20. století. Pokud je známo, povědomí o objektu měli i někteří zaměstnanci NPÚ v Josefově resp. v Pardubicích. Stodola však nikdy nebyla odborníky blíže zkoumána a nebyla ani vyhlášena kulturní památkou.
O velkém stáří objektu přitom svědčilo i při zběžném ohledání z přilehlé komunikace několik vypovídajících faktů, jako například – použití rybinových nárožních spojů (rohové zámky tzv. „na ozub“, které nahradily spoje rybinové, byly v pásmu Orlických hor masivně používány od r. cca 1750. Výjimku tvoří oblast kolem Sedloňova, Plasnice a Šedivin, kde se v některých případech dochovaly rohové pláty „na rybinu“ i u staveb z poloviny 19. století), dále torzo původního obložení štítu s otvory po přibití na dřevěné kolíky a též nízké roubené stěny a mohutná vrata s „výškou“ osazená v točnicích. Další archaické prvky a doklady o velkém stáří objektu byly dohledány až po návštěvě interiéru.
První snahy o získání objektu za účelem transferu, započaly již kolem roku 2000 a v následujících letech, byť opakovaně neúspěšně. Teprve počátkem roku 2017 došlo s majitelem nemovitosti panem Zdeňkem Thérem k vzájemně přijatelné dohodě, které vyústilo k souhlasu s rozebráním objektu za účelem znovupostavení na novém stanovišti a tudíž k jeho záchraně.
Stodola na svém stanovišti v Kvasinách
K samotnému rozebírání stavby došlo na jaře r. 2017 a celkově i s odvozem netrvala celá operace déle než 10 dní. Jednotlivé konstrukční prvky stavby byly opatřeny cedulkami – štítky s čísly 1 – 133. Zároveň byla vytvořena obsáhlá fotodokumentace jednotlivých prvků před jejich vyjmutím z pozice ve stavbě a též písemná dokumentace a popis prvků. Koncem měsíce dubna 2017 byl celý objekt složen na předem připravené ploše v Kačerově a zaplachtován.
Možnost vztyčení transferu se bohužel vlekla a bylo nutno každý rok jednotlivé konstrukční prvky rozebrané stavby odplachtovat a ošetřit proti plísním a degradaci. K rozhodnutí k realizaci došlo na počátku roku 2022, kdy byla připravena nová plocha pro transfer. Následně byly jednotlivé dřevěné části stavby tlakovou vodou důkladně očištěny od vrstev prachu, hlíny a měkké hniloby. Každý trám prošel kontrolou, byl odhřebíkován a v některých případech naprotézován či vyplombován novým dřevem. Po důkladném ošetření přípravkem proti plísním a dřevokaznému hmyzu a rozsortováním dle užití v budoucí stavbě, byly části transferu uloženy na palety, nyní již v blízkosti budoucího nového stanoviště.
Při této příležitosti bylo odebráno i relativně velké množství vzorků za účelem dendrochronologické analýzy, což se později ukázalo jako velmi přínosné a prozíravé pro poznání zajímavého vývoje této stavby.
K realizaci vztyčení transferu došlo v období přibližně v rozmezí měsíců duben – červen 2022 a celá stavba byla postavena ve dvou lidech bez použití mechanizace. Vykrytí stavby dřevěným šindelem se protáhlo až do srpna 2022.
Bližší poznatky o objektu zjištěné jeho demolicí a dendrochronologickým průzkumem.
Díky přistoupení k demolici objektu bylo zjištěno, že pod celou stavbou – per- nami i mlatem se nacházel mohutný rošt z povalů na kterém byl celý objekt vystavěn. Rošt z kmenů dvoustranně ztesaných z jedlových, smrkových a v jednom případě borového materiálu byl osazen křížem ve dvou vrstvách a nebyl vzájemně nijak tesařsky spojen. Pouze mezi vrchní vrstvou povalů a samotným objektem byl v bodech dotyku spojen na jednoduchý plát bez kolíků. To, že se v hlubší minulosti roubené stavby v našem kraji usazovaly na masivní povalové rošty a nikoli pouze na základy z kamenů a hlíny, shodou okolností víme i z nařízení a instrukcí Jáchyma Mauschwitze z Armenruh a jeho syna Kryštofa, pánů na Rokytnici (v Orlických horách) z let 1567-1616 kde se v jednom z rejstříků píše: „co se dotejče těch osob, který stavení své juž dávno zaručili vnově vystaviti, znova přikrýti, nově zvisle i jinše vše náležitě dobře-i podvale nově pod takové každý stavení podtáhli nebo kamením podezdili dobře-vopraviti“. Ještě mnohem více nám prozradila již zmíněná dendrochronologická analýza. Díky analýze víme, že stavba prošla třemi stavebními etapami o jejichž existenci si povíme více.
Pohled do odkryté podlahy objektu s roštem z povalů
1.etapa – neznámé stanoviště
Z výsledků dendrochronologické analýzy vyplývá, že nejstarší prvky stodoly byly káceny na přelomu let 1701-1702. Všechny vzorky této nejstarší existence stavby byly odebrány z trámů roubení a byly smrkové, což ovšem neznamená, že některé trámy roubení – které datovány nebyly, nejsou například z jedlí. Při ohledání a porovnávání stavu datovaných trámů roubení a trámů nedatovaných, jsme došli k závěru, že i většina nedatovaných, patří do stejné kategorie (opotřebení zvětráním a vlivem povětrnostních vlivů) a jsou ze stejného časového úseku. S jistotou to lze konstatovat u obou štítových stěn. Též usuzujeme, že většina dlouhých prvků roubení pochází z nejstarší fáze stavby a to nejen díky poznatkům analýzy, ale i již zmíněným rohovým plátům použitých při stavbě. Naopak, rošt pod stavbou a některé trámy roubení zadní stěny objektu prokazatelně pocházejí z let 1786-1790. Tento fakt i některé další indicie nás přivádí k úvaze, že nejstarší stavba stála na jiném stanovišti a k přemístění – transferu došlo právě v roce 1790, kdy byly při této příležitosti i vyměněny některé, již tehdy dožité prvky stavby za nové.
Kde se přesně nacházelo nejstarší stanoviště stodoly nevíme. Dá se však před pokládat, že byla v jiné poloze proti slunci. Stanoviště v Kvasinách bylo orientováno přibližně v pozici východ – západ (v ose štítů resp. hřebenu střechy s vraty směrem k severu) přičemž ve velmi podobné poloze se nachází i nyní v Kačerově. Z nejvíce vyvětraného stavu trámů roubení na pravé štítové straně a nároží roubení peren u vrat ( z pohledu pozorovatele proti vratům) lze usuzovat, byť ne se stoprocentní jistotou, že původní nejstarší pozice stavby byla obráceně a vrata směřovala nejspíše k jihovýchodu. Vzhled této původní stavby oproti stavu druhé fáze v Kvasinách se zřejmě příliš nelišil. Nelze však nepřipustit možnost, že původní verze stodoly měla průjezdný mlat a že vrata, včetně navýšení střechy, jak bývalo u těchto staveb běžné, byla i v zadní stěně objektu. Tato alternativa však koliduje s jedním datovaným trámem zadní stěny roubení do roku 1702. Stavba byla nejspíše kryta šindelem, nelze vyloučit ani slaměné došky. Z tesařských stop v konstrukci podštítového trámce se dá usuzovat, že pod pravým štítem mohlo být podlomení. Stavba vrcholila barokním krovem, který se nedochoval a byl odstraněn zřejmě částečně v r 1790 a poté v roce 1929. Vrata byla též jiná, byť se od těch které se dochovaly do dnešních dnů z roku 1790 zřejmě příliš nelišila. S určitostí byla tato vrata uložena do dřevěných točnic. Zcela určitě byly jiné i kryty štítů. Z několika konstrukčních prvků, (zbytky opláštění štítu, část původního středního trámu štítu a část krovu) které ve stavbě dožily ve formě výplní mezi štítem a roubením a též v druhotně použitém trámci nad vraty víme, že původní štíty byly na krov kolíkovány. V některých těchto reliktech nejstarší stavby se nacházejí otvory po kolících v pravidelných odstupech, což vypovídá o tom, že tyto byly původně konstrukcemi štítů na které byl prkenný obklad kolíky uchycen. Největším dokladem tohoto faktu byl však levý štít objektu, na nějž paradoxně ještě po výměně krovu tehdejší stavebník, sejmutá původní prkna znovu natloukl. Snad se jednalo o provizorní řešení, které se však dochovalo až do r. 2017, kdy došlo k rozebrání objektu. Bohužel, tato prkna se nedala v žádném případě zachránit. Doslova se rozpadala a síla prken byla vlivem opotřebení pouhý 1 cm.
Detail původního obkladu štítu se stopami po kolících
2.etapa – Kvasiny čp. 92
V roce 1790 či těsně po tomto datu se tehdejší majitel čp. 92 rozhodl přistavět ke svému hospodářství námi sledovaný objekt. Nemůžeme zcela s určitostí konstatovat, zda se již tehdy jednalo o transfer či k realizaci vedly majitele jiné okolnosti, transfer je však velmi pravděpodobný.
Objektu tehdy nebylo ani sto let, musel tedy být v celkem dobré kondici, zcela jistě mohl při běžné údržbě sloužit další desetiletí.
Na Solnicku docházelo v osmdesátých až devadesátých letech 18. století k roz prodávání panských dvorů a k tzv. Raabizaci, kdy byly panské statky, které nepřinášely vrchnosti očekávané výnosy, děleny a rozprodávány na menší usedlosti a tyto nově efektivně zdaněny, což vrchnosti vyneslo více benefitů než pracné hospodaření přímým vlastnictvím. Je pravděpodobné, že tehdejší drobný hospodář v Kvasinách využil nabídky a zakoupil levně stodolu, (snad z původního dvora východně od Kvasinského zámku, kde již docházelo k přezdívání původních dřevěných budov) kterou si postavil proti své obytné budově, resp. na protější straně komunikace. Ostatně nebyl zřejmě jediný. Do dnešních dnů se o cca 100 m výše směrem ke Skuhrovu, dochovala velmi podobná hospodářská budova, bohužel v žalostném a neudržovaném stavu.
Dendrochronologická analýza datuje ve sta procentech do r. 1786-1790 po- valy pod stavbou. Ze stejné doby je i část ondřejského kříže dochovaná jako výplň, což značí, že i původní nejstarší krov byl v této době vyměněn či renovován. Nově byly vyměněny i spodní trámy roubení a například i pozednicový trám perny, původně sloužící pro osazení krovů, nyní posloužil jako trám roubení perny vlevo od vrat. I samotná vrata byla vyměněna za nová a osazena ve své spodní části do dubových točnic, které se dochovaly ve formě zcela rozpadlých torz. V horní části však již byly původní dřevěné točnice vyměněny za ocelové – kované, přibité ocelovými hřeby. Jelikož na překladovém trámu nad vraty nebyly nalezeny žádné stopy po dřevěných kolících které by prozrazovaly umístění i zde točnic dřevěných, usuzujeme, že k tomuto řešení došlo právě již při přestavbě z r. 1790.
Též vnitřek stodoly doznal nových úprav. Na tehdy nově položený povalový rošt, byly natlučeny hrubé 8 cm silné fošny z měkkého dřeva, z nichž se několik dochovalo v dožité formě. Vzniklá dřevěná deska o šíři vrat procházela celým středním prostorem objektu mezi pernami a tvořila mlat. Vnitřní archaická forma peren nedoznala žádných změn a v podstatě se jednalo o řešení z roku 1702, kdy byla na vnitřní stranu trámů peren natlučena vodorovně hrubá široká prkna až do výše cca 1 m aby snopy, které se do peren ukládaly samovolně nevypadávaly na mlat. Perny samotné měly jednoduchou podlahu z volně ležících prken.
3.etapa – výměna krovu, změna majitele
V roce 1928, ale spíše až o rok později došlo k výrazným změnám na objektu stodoly. Neznáme důvod, který vedl tehdejšího majitele k tomu, že původní krov odstranil a nahradil novým. Snad to bylo zapříčiněno dlouhodobou neúdržbou či faktem, že krov se bortil na dožívajících pozednicích – nevíme.
Je ale zřejmé, že tehdejší majitel dodržel přibližné parametry krovu předešlého. Sklon střechy odpovídal původnímu a i soustava sloupků odpovídá původní verzi. Nový krov byl osazen i na středové vaznici, která byla ve vnitřní štítové straně podepřena sloupy sahajícími až k zemi. Tyto sloupy stavebník propojil třmeny s párem kleštin umístěných svisle v exterieru roubení štítových stran, čímž vznikl skvěle funkční celek stahující již dosti chatrné roubení. Tento výrazný konstrukční prvek zřejmě starší stavba postrádala. K poznání toho, jak asi vypadal původní krov napomohla možnost nahlédnutí do již zmíněné téměř identické stodoly umístěné o cca 100 m výše na stejné straně komunikace. Každopádně stavebník již vynechal soustavu ondřejských křížů, krov mnohem subtilnější konstrukce vybudoval z katrovaného smrkového dřeva, ale stále s použitím tesařských spojů. Nový krov byl opatřen latěmi a vykryt betonovými taškami. Jiných úprav v této době se zřejmě stavba nedočkala. K těm došlo až v poválečné době, kdy byl objekt snad v 70. letech 20. stol. oddělen majetkově od čp. 92 a nově při- vtělen k domku „za zády“ čp. 132. Tím došlo k situaci, že vrata, která se otevírala přirozeně nejen ke komunikaci, ale i ke svému majiteli, byla náhle k tomu novému otočena zády. Nový majitel tedy přistoupil k, ze svého pohledu logickému kroku a do zadní stěny roubení prořízl v celku velký otvor pro vrata, který mu umožnil objekt pohodlněji užívat. Do levé perny (z pohledu od původních vrat) byl v zadní stěně též vyříznut otvor pro psa (či slepice). Tímto zásahem stodola dosti utrpěla, byť jsou tyto kroky i pochopitelné. V poválečném období ještě došlo k výměně opláštění pravého štítu, za nevhodná úzká prkna a velkým oknem. Mlat byl před rozebráním z větší části vydlážděn cihlami. Jinými zásadnějšími změnami již objekt neprošel.
Pohled do rozebíraného objektu na stanovišti v Kvasinách
4.etapa – nové stanoviště a záchrana transferu
Jak již bylo poznamenáno výše, k znovu vyzdvižení objektu roubené stodoly z Kvasin došlo na nově připravené ploše v Kačerově během jara a počínajícího léta roku 2022. Jednalo se bezděčně o výroční dárek k 320 letům existence objektu. K realizaci bylo přistupováno s maximálním ohledem k historickým hodnotám v konstrukci objektu, byť k některým změnám došlo a dojít v podstatě muselo. Zatímco roubení a ostatní konstrukce stavby doznaly jen minimálních změn, tak zcela odlišně bylo nutno přistupovat k prkenným obkladům štítů a boků stříšky nad vraty. Transfer stejně tak jako v Kvasinách byl po obvodu podezděn místním kamenem, avšak oproti původnímu stavu, kdy se jednalo v podstatě pouze o nasucho kladené kameny, byl tentokrát základ vystavěn na vápenocementovou maltu.
Transfer na stanovišti v Kačerově, pohled od jihovýchodu
Změny oproti stavu na stanovišti v Kvasinách
– Oba prahové štítové trámy roubení byly vyměněny v celé délce za nové smrkové, kácené v Kačerově. Dimenze těchto nových trámů odpovídá původním zcela dožitým.
– Vzhledem k faktu, že některé tesařské spoje stavby byly vlivem stáří velmi rozvolněné až nefunkční, bylo v některých případech – zvláště na nárožích roubení, přistoupeno k použití tesařských šroubů. Tyto byly použity vždy tak, aby nebyly viditelné.
– Pravý štít dostal obklad z historických prken použitých z 200 let staré stodoly z Uhřínova, uchycenými na konstrukci štítu fabrickými hřebíky. Ze stejného materiálu byly vyrobeny i latě, které jsou však přibity kovanými hřeby, získanými druhotně ze střešních latí vyřazených při právě probíhající rekonstrukci kostela v Kačerově.
– Levý štít byl vykryt novými drátkovanými smrkovými širokými prkny a opatřen latěmi na fabrické hřebíky.
– K prkenným obkladům stříšky nad vraty i bočních stříšek u vrat byl použit starší materiál z již zmíněné stodoly z Uhřínova, na fabrické hřebíky.
– Velký otvor v zadní, podélné roubené stěně byl využit k instalaci okna osazeného do rámu z dřevěných sloupků na masivní parapet. Okno bylo použito jednoduché, dvoukřídlé, šestitabulkové, druhotně použité z kostela v Říčkách. Zbytek
původního otvoru, včetně vstupu pro psa, byl zarouben materiálem pocházejícím z odřezků samotné stavby a částečně i ztesaným novým materiálem.
– Z uživatelských důvodů byl v levé (východní) štítové straně objektu vytvořen dveřní otvor, do kterého byl osazen rám z trámů zhotovených z původních po- valů, do něhož byly zavěšeny na původní kované panty historické jednokřídlové svlakové dveře – původně z chléva chalupy v Kačerově če. 67. Podobným způsobem byly vytvořeny průchody obou peren v interiéru stodoly tak, aby jednotlivé prostory mohly být pohodlně obsluhovány.
– Střecha dostala nové krytí složené z historických latí použitých opět z kostela v Kačerově (cca 90 %) přibíjených hřebíky a modřínový šindel. Šindel byl v minulých letech (2013- 2020) experimentálně vyroben systémem terciálního řezu přímo z modřínových půlených klátů, opracován následně strojově, včetně vyfrézovaných drážek a břitů. Následně byl šindel před instalací napuštěn proti plísním a sušen. Z tohoto šindele je vykryto zhruba 85% střechy s tím, že zbytek – nad levou pernou u vrat je vykryt též šindelem modřínovým, ale štípaným. Smyslem experimentu je možnost zjištění v budoucnosti, do jaké míry budou mít tyto odlišné technologické postupy výroby vliv na povětrnostní okolnosti, jakým způsobem bude docházet k degeneraci šindele atd. Štípaný šindel je oddělen od ostatní plochy i barevně s tím, že celá plocha je natřena systémem Karbo- lineum extra. Šindel je kladen ve dvou vrstvách a délky jednotlivých šindelů jsou 75 cm (jak bývalo v Orlických horách zvykem), přičemž stříška nad vraty je vykryta šindelem 100 cm dlouhým.
– V transferu stodoly se na novém stanovišti již nebylo počítáno s povalovým roštem pod stavbou tak, jak tomu ještě bylo v případě stanoviště v Kvasinách. Zbytky použitelných povalů byly použity do některých protéz, plomb a konstrukcí zárubní ve stavbě. V zadní roubené stěně byly ponechány přesahy po- valů po prahovým trámem.
– Namísto nesourodé podlahy mlatu a peren byla zvolena cihlová dlažba a to v celé ploše stodoly.
– Vrata nebylo třeba téměř vůbec upravovat. Pro dolní část točny byly pouze vy robeny nové dubové točnice, zatímco v případě horních, byly použity původní ocelové.
– Na rozdíl od stavu objektu na stanovišti v Kvasinách bylo přistoupeno i k obou strannému vyspárování roubení. Povětrnostní vlivy a též nové uživatelské nároky na stavbu, si tuto změnu vynutily. S největší pravděpodobností nebyl objekt během své dlouhé historie vyspárován nikdy, jelikož v oblinách dvoustranně ztesaných trámů roubení nebyly nalezeny žádné stopy po kolíčkách či hřebech na které se běžně výmaz uchytával. Je možné, že v minulosti byly trámy záměrně ponechány volně aby větraly sušicí snopy či, že roubení stodoly bylo v hlubší minulosti pouze vycpáno mechem.
– K levé (východní) štítové stěně stavby byl následně přistavěn kurník z historických tesaných trámů a jedlových širokých prken s olištováním. Sklonitá střecha byla vykryta štípaným modřínovým šindelem. Na závěr realizace transferu bylo třeba roubené stěny v exteriéru natřít proti povětrnostním vlivům. Zvolen byl nátěr Karbolineum extra v odstínu ořech. Vrata a štíty byly prozatím ponechány bez ošetření.
Transfer na stanovišti v Kačerově pohled od severovýchodu
Závěr
Transfer roubené stodoly z Kvasin lze považovat za příklad, jakým způsobem lze některé dosud existující stavby zachránit pro další generace.
Typově zde máme velmi zajímavý archaický objekt, což lze oproti nenápadnému a střídmému exteriéru ocenit zejména uvnitř stavby, kde se nacházejí původní, zajímavě řešené konstrukce peren.
Podobné, ne-li identické stodoly se v pásmu Orlických hor vyskytovaly ještě v 18.-19. století zcela běžně. Půdorysy těchto hospodářských budov v poměru stran cca 0,8:1 lze detekovat v mapách stabilního katastru a to nejen v Kačerově. V Kačerově máme fotograficky zdokumentovanou pouze jednu stodolu tohoto typu a to u chalupy če. 67, která stála ještě na počátku padesátých let 20. století. Dá se důvodně předpokládat, že tyto stavby byly od počátku 19. století postupně nahrazovány jiným typem stodol, byť roubených, avšak již s vysokými roubenými stěnami, bez použití navýšení střechy nad vraty a většinou i o půdorysných rozměrech 1:2. Několik takových stodol ještě do dnešních dnů v Orlických horách stojí.
V polovině 19. století se již většinou u bohatších usedlostí stavěly stodoly kamenné, později pilířové a v meziválečném období i stodoly rámové konstrukce obité prkny.
Závěrem chci poděkovat panu Zdeňkovi Thérovi, bez kterého by k záchraně tohoto vzácného objektu nikdy nedošlo, dále zainteresovaným zaměstnancům NPÚ v Josefově za morální podporu a též svému kolegovi Pavlovi, s kterým jsme společně transfer realizovali.
Transfer stodoly v Kačerově je jedním z nejstarších, ne-li nejstarší objekt lidové architektury v celém pásmu Orlických hor.
Autor textu a fotodokumentace
Miroslav UŠKRT
Kačerov 62, Rychnov nad Kněžnou
